Přeskočit na obsah

Správní řízení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Správní řízení (též správní proces) je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá. Do správního řízení v širším slova smyslu je též zahrnován postup směřující k exekuci (nuceném výkonu) správního rozhodnutí, postup směřující k vydání vyjádření, osvědčení nebo sdělení, postup k uzavření veřejnoprávních smluv a postup směřující k vydání opatření obecné povahy.

Správní řízení upravuje v ČR zejména správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.), který stanoví obecný postup ve správním řízení a kterého se užije, nestanoví-li jiné zákony postup zvláštní.

Rámcové požadavky na právní úpravy správního řízení v členských státech Rady Evropy stanovuje Rezoluce Výboru ministrů Rady Evropy č. (77) 31, o ochraně jednotlivce ve vztahu ke správním aktům.

Zásady správního řízení

[editovat | editovat zdroj]

Základní pravidla správního řízení se promítají do dalších ustanovení správního řádu a jsou důležitá pro jejich výklad, uplatňují se též samostatně a bezprostředně a tak regulují chování subjektů správního řízení, zejména správních úřadů.

Základní pravidla:

  1. zásada legality – porušení zákona má za následek přezkoumání nezákonného rozhodnutí, příp. nahrazení škody
  2. zásada správnosti – správní orgán je povinen použít nejvhodnějších prostředků, které vedou k správnímu vyřízení věci
  3. zásada ochrany veřejného a jiného obecného zájmu – správní orgány jsou povinny vyžadovat plnění povinností od osob, které jsou účastníky správního řízení nebo kterým byly tyto povinnosti uloženy (za neplnění může uložit pořádkovou pokutu)
  4. zásada ochrany práv a zájmů adresátů veřejné správy – správní orgány jsou povinny chránit práva a právem chráněné zájmy fyzických i právnických osob
  5. zásada přednosti smírného řešení – správní orgán se vždy, pokud to připouští povaha věci, pokusí o smírné vyřízení
  6. zásada součinnosti správních orgánů s účastníky řízení – i mimo rámec konkrétního řízení je povinností správního orgánu poučit potenciální účastníky o právních předpisech, aby při neznalosti právních předpisů neutrpěli újmu
  7. zásada rychlosti a hospodárnosti – zbytečné průtahy v řízení či zbytečné zatěžování účastníků lze kvalifikovat jako nesprávný úřední postup
  8. zásada materiální pravdy – rozhodnutí správního orgánu vychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci, správní orgán není vázán návrhy účastníků, příp. jejich shodným tvrzením
  9. zásada přesvědčivosti rozhodnutí – že rozhodnutí musí být srozumitelně a jednoznačně odůvodněno
  10. zásada rovnosti účastníků řízení – v řízení, kde vystupuje více účastníků, mají všichni rovná procesní práva a povinnosti

Všechny tyto zásady musí být v rovnováze a uplatňovány současně, s hledáním optimálního řešení.

Stadia správního řízení

[editovat | editovat zdroj]
  1. Zahájení správního řízení – na žádost nebo z úřední povinnosti (ex officio)
  2. Shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí (např. výpověď svědka)
  3. Zajištění přítomnosti určitých osob (předvolání, předvedení)
  4. Vydání rozhodnutí
  5. Řízení přezkumné
  6. Řízení vykonávací


Související články

[editovat | editovat zdroj]